Těch pakoňů u Naabi Hill jsme se nakonec nedočkali. Stádo se k přechodu silnice prostě neodhodlalo. Snad po hodině čekání jsme to vzdali a vyrazili dál na severoseverovýchod. Viděli jsme krásné buvolce topi a buvolce stepní, kteří odpočívali vedle cesty.
Buvolec stepní (
Coke's hartebeest, Dickson to vyslovoval jako Koku Hartebest) je nádherné zvíře, údajně je to nejrychlejší antilopa v Serengeti. To by člověk nehádal.
Buvolec Topi je podle mě jedno z nejkrásnějších zvířat v Serengeti. Bohužel jsme viděli jen tuhle jednu skupinku.
U Simba Kopjes jsme uhnuli z hlavní cesty doprava, směrem na severovýchod. A u kopce Elmakati to začalo: narazili jsme na Velkou migraci.
Obrovské stádo zeber a pakoní se táhlo od jihu na sever, kam oko
dohlédlo. Zvířata nebyla rozptýlena jako na pláních u Lake Ndutu, ale
shromážděna ve skupinách blízko u sebe.
Pakoně i zebry měli mladé.
Zebry se většinou popásaly, pakoně se schovávali ve stínu pod sluncem.
Zahnuli jsme na jih k jezeru Magadi. jeli jsme snad tři kilometry naproti stádu, které se zvolna sunulo proti nám. Tady se pakoně nestyděli, přebíhali cestu před i za naším autem.
Projeli jsme kolem jezera až k místu, kde cesta náspem překračuje řeku Mbalageti, močál kolem ní a přítok od jezera Magadi. Bylo vidět, že na druhém břehu je ještě neskutečně velký zbytek stáda.
Koncentrace a množství zvěře bylo nepopsatelné. Odhadl bych celkový počet zvířat na desítky tisíc, možná až dvěstě tisíc. Převažovaly zebry, ale bylo tu i hodně pakoní.
Tady jsme zažili tu pravou Velkou migraci: pakoně i zebry chtěly přejít řeku, ale zároveň se bály, takže z vody prudce vybíhaly.
Některé vstupovaly do místa, kde bylo vody po břicho a hltavě pily.
Bylo to neskutečné divadlo, zázrak přírody. Jen doufám, že se mi to povedlo pořádně nafotit a natočit.
Žádné komentáře:
Okomentovat