středa 6. března 2013

Kilimanjaro - Nairobi - Amsterodam, 6.3.2013

V tuto chvíli máme za sebou noční přelet z Nairobi a časnou snídani. Nejtěžší část cesty domů je za námi. Ale pěkně popořadě.
Odbavení včera na letišti Kili proběhlo bez vážnějších komplikací. Na záchodě jsme se převlékli do oblečení na cestu. Přitom jsem si uvědomuil, že mi definitivně odeznívá ústřel zad, který mě tolik potrápil.
Zabalili jsme batohy a na check-inu dostali letenky. Překvapivě v Praze umí vystavit jen letenky do Nairobi, zatímco v Kili nám dali zpáteční letenku až do Prahy. Zajímavé, pak se řekne rozvojová země.
Šli jsme se s Majdou odbavit k security. Sundail jsme si vše kovové, tašky dali na pás a Majdinu tašku poslali skrz bezpečnostní scanner, když tu security officer povídá, že nemáme výstupní razítko z imigračního. Šli jsme k imigračnímu okénku. Tam nám úřednice řekla, že musíme vyplnit výstupní imigrační formulář. Šli jsme vyplňovat - a Majda povídá, že nemá tašku, která projela scannerem!
To bylo poprvé a naposledy za celou cestu, kdy jsem se trošku rozzlobil - jediná věc, kterou si má Majda ohlídat, a ona si jí neohlídá.
Naštěstí taška byla ještě pořád na druhé straně security checku, tak jsem pro ní došel, vrátil se vyplnit formulář a pak už vše probíhalo hladce.

Citát z Terryho Pratchetta, co teď Majda čte: "Jedním ze základních znaků turisty je, že často neví, kde má zavazadla."

V Nairobi jsme si v letištní restauraci dali dobrou večeři. Let s KLM začal docela dramaticky, byly hodně silné turbulence. Měli jsme místa až na ocase a docela to s námi házelo.V jeden moment se letadlo snad o půl metru propadlo, to mi tedy nebylo vůbec dobře. Některé ženské kolem nás zaječely a já se jen v duchu modlil. naštěstí to byla jen dramatická epizoda.
Zbytek cesty mi utekl dost rychle, něco jsem naspal, i Majda která tvrdila, že v sedě spát neumí, nakonec spala asi tři hodiny.

Žádné komentáře:

Okomentovat