Šelmy na Lake Ndutu, 2.3.

 

U močálu Ndogu jsme dojeli skupinku aut pozorujících samici levharta.  Samice se chvíli povalovala ve stíu, pak jí to přestalo bavit, prošla v klidu mezi auty a zalezla do houští.

Byl jsem moc rád, že se nám podařilo vidět levharta. Je to přece jen nedílná součást Velké šestky.
Dickson tvrdil, že to je hrozně o štěstí - někdy levharti jsou vidět a někdy prostě ne, i kdyby se člověk snažil sebevíc.
Prý tam někde byl ještě samec, ale toho jsme nezahlédli.
Vraceli jsme se od Marsh Ndogu zpět k Lake Ndutu. Najednou Majda zvolala: "Támhle je lvice!"

 Vedle cesty se válela překrásná lvice.

 O kus dál pod keřem odpočíval krásný lví samec.

 Poprvé jsem viděl dospělého lvího samce v Africe opravdu zblízka, opravdu na pár metrů. Bohužel byl ve stínu, takže fotky nejsou úplně nejvydařenější, ale zážitek stál za to!
Úspěšné dopolední safari jsme završili pozorováním hned dvou rodinek gepardů.

Jednu samici se dvěma odrostlými mláďaty jsme viděli blízko močálu Ndogu odpočívat pod půdním převisem.
Další samice se dvěma výrostky se skrývala pod stromem na hranici oblasti lake Ndutu, doslova vedle cesty směrem k Naabi Hill.

Měli jsme opravdu neskutečnou kliku!

Na pláních Ngorongoro, 1.3.2013

Cestou dolů z vysočiny Ngorongoro na planinu jsme viděli pár pakoňů a zeber, žirafy a nádherného samce antilopy losí. Úžasné zvíře! Minule jsme viděli jen zdálky jednu antilopu z terasy Tarangire Wildlife Lodge. Tady to bylo mnohem lepší.

Dickson nám vyprávěl o nízkých akáciích. V jejich plodech prý žijí symbiotičtí mravenci. Když žirafa plod utrhne a začne žvýkat, mravenci vylezou a žirafu poštípají, takže plod vyplivne. (Dohledal jsem, že se ten druh jmenuje anglicky Whistling thorn - podle trnů, které ve větru hvízdají - nebo Ant-galled Acacia, latinsky Acacia drepanolobium, české jméno jsem nedohledal).

Dole na pláni bylo znatelně živo. Od Olduvai Gorge byla savana zelená a plná gazel Grantových a Thomsonových.
Dozvěděli jsme se od Dicksona, že Oldupai je masajský název divokého sisalu - jukovitého sukulentu, která tam hojně roste. Během období sucha slouží Masajům jako zdroj vody. Nevím, proč Britové říkají Olduvai a ne Oldupai.

Cestou ke hranici národního parku Serengeti začali přibývat pakoně. Před hranicí parku jsme uhnuli na lake Ndutu směrem na západ. A začal masakr. Kam oko dohlédlo, všude se pásli pakoně, oba druhy gazel a zebry. Byla to neskutečná masa zvěře! Jeli jsme třicet kilometrů od hlavní silnice k jezeru přes další a další spousty zvěře.

Tahle fotka ukazuje tu spoustu zvěře, jen když se pořádně zvětší.

Viděli jsme ještě dvě další stáda antilop losích, neboli Eland antelope. Bohužel jsou velice plaché, takže je těžké udělat pořádnou fotku. Mají únikovu vzdálenost možná sto metrů, takže nám nebylo nic platné, že Dickson sjel ze silnice, aby nás dostal blíž. Tedy silnice: prašné pisty v podobě dvou vyježděných kolejí. Narozdíl od ostatních národních parků, v Ngorongoro Conservancy Area je dovoleno jezdit autem kdekoliv, nejen po cestách.

Ještě k únikové vzdálenosti: gazely Thomsonovy a Grantovy nám někdy doslova uskakovaly pod koly naší Toyoty Landcruiser, únikovou vzdálenost mají pár metrů. Pakoně jsou komfortní na patnáct metrů, zebry zrovna tak.

Po cestě jsme viděli čtyři hyeny odpočívající v brázdě.

Lake Ndutu se nachází na západním konci Olduvai Gorge. Okolí jezera tvoří akáciový buš. Zjevně tu žijí sloni, vegetace je hodně polámaná. Lake Ndutu je rozlehlé, má možná pět kilometrů na délku, ale teď je tu málo vody. Zřejmě v období dešťů naprší víc. Vyfotili jsme si pár plameňáků, kteří se brodili v mělké vodě. Hrochy jsme neviděli, asi je na ně jezero příliš mělké.

Cestou do lodge jsme na cestě potkali krásného frankolína  žlutohrdlého (yellow-necked francolin - alespoň doufám, že to je on).

Poznámka 11.10.2020: Tenhle pták je frankolín šedoprsý, Pternistis rufopictus - Grey-Breasted Spurfowl.
Zítra pojedeme na ranní safari v okolí jezera, pak se vrátíme na oběd a budeme se přesouvat do Sopa Lodge v Serengeti.

Den 4 - GPS track

Přejezd vysočiny Ngorongoro, 1.3.2013

Dnes ráno jsme se rozloučili s Tarangire. Cestou k bráně jsme ještě udělali malý okruh na srázu nad řekou. Viděil jsme pěkné sloní stádo s velkými samci, stádo buvolů a pár žiraf. Letos je vůbec vidět velká spousta žiraf.

Těsně před branou do Tarangire jsme pozorovali hejno čápů marabu a supů hodujících na mrtvole impaly. Napřed se cpali dva velcí supi královští (lappet-faced vulture) a tlupa menších supů afrických (white-backed vulture) uctivě čekala opodál. Pak supi královští poodlétli a malí se vrhli na mršinu. Kolem se procházelo pár čápů marabu a tu a tam si zobli. Supi afričtí ale měli smůlu, za chvíli se párek supů královských vrátil a malí museli vyklidit pole.

Cestou na Ngorongoro jsme se zastavili ve starém známem shopu se suvenýry ve Mto Wa Mbu. Vsadil bych se, že od roku 2011 tam na těch soškách neutírali prach.
Povedla se mi nepříjemná věc. Zakopl jsem o zvýšený práh do shopu a ukopl si palec. Hodně mě to otrávilo. Musím teď chodit v sandálech s flastrem na palci.
Zastavili jsme u vyhlídky na Lake Manyara  na srázu Velké příkopové propadliny. Okamžitě se na nás sesypali prodavači masajských šmuků ("Real ivory from the national park, papa"). Jeden z prodavačů nám naskočil na auto a nechtěl se pustit, dokud si něco nekoupíme. Nakonec jsme nakoupili hrst šmuků za pět dolarů a Majdě na krk zaručeně pravý lví zub z nějaké hovězí kosti.
Udělali jsme zastávku v souvenir shopu nahoře na srázu Velké příkopové propadliny cestou do Karatu (podle mapy by se to místo mohlo jmenovat Kilima Moja, ale bez záruky - je to kousek od místa, kde jsme v roce 2011 odbočovali z hlavní silnice ke Kirurumu Tented Camp). Ten druhý shop byl výrazně lepší než ten ve Mto Wa Mbu. Nakoupíme tu, až se budeme vracet.
U brány do Ngorongoro jsme potkali sympatickou paní ze Slovenska, která nás vyfotila.

David si tu koupil trojnohou masajskou stoličku z kraví kůže.

Vyjeli jsme nahoru na hřeben kráteru Ngorongoro. Dole pod námi pluly nad planinou cáry mraků.

Na té nejlepší vyhlídce hned u křižovatky se bohužel staví vyhlídová plošina se zábradlím, to lešení ta dost hyzdí výhled.

Udělali jsme povinnou zastávku u Grzimkova pomníku. Na Picnic Site o kus dál jsme se naobědvali.
Náš oběd - tradiční Tarangire lunch box: sendvič se sýrem, sendvič se slaninou, vejce, jablko, banán, tmavý koláč a buráky na africký způsob, solené ve vnitřní hnědé slupce. K tomu mangový džus v krabičce s brčkem.

Svahy Ngorongoro jsou mnohem zelenější, než v roce 2011. Je vidět, že tu občas prší.

 

Zastavili jsme blízko brány do kráteru. Tady už šlo fotit podstatně lépe. Vyfotil jsem si znovu masajskou bomu Seneto v Malanja Depression.