čtvrtek 28. února 2013

Ztracený Neposeda a telegrafický popis třetího dne

Tak Neposeda se bohužel nenašel. Asi vypadl z brašny, když jsme v Arushe nakládali Davidův batoh. Majda je z toho hrozně špatná. Koupil jsem jí malého plyšového sloníka, ale není to ono, Neposedu měla od šesti let.

Majda vedle mě chce jít spát, budu muset zhasnout. Tak snad jen telegraficky: Skvělé safari - lvice pod stromem, pštrosi v řadě, tři gepardi u kořisti a čekající supi, tisíce slonů (no dobře, ale pár set jich bylo zcela určitě), upřostřed sloního stáda, spousty žiraf, žirafy a sloni, oběd u močálu, vodní ptáci - čápi, čáp sedlatý, úprk před mračnem much tse-tse, takže jsme ani nestihli fotit buvolce stení a gazely Grantovy.
Večer setkání se starým známým slonem (asi - tím, co ho mám v knize na titulní stránce). Sloní samice s jedním výrazně zkráceným klem - ráno i odpoledne, slůňata stará jen pár dní, obří sloní býk s válečným malováním z bahna.
Večer obrovské buvolí stádo těsně pod lodge. Howgh.

Den 3 - GPS Track - Tarangire



Ráno v Tarangire Safari Lodge, 28.2.2013, 9:15

 Za chvíli jedeme na safari. Dnes ráno jsem vylezl v pyžamu z bungalovu, abych udělal pár fotek vycházejícího slunce. Hned kus za naším bungalovem stála skupinka slonů!
Tady na fotce jsou sloni vidět vpravo za bungalovem.
Vzbudil jsem Majdu a šli jsme se na ně podívat. Sloni stáli klidně, skoro bez pohnutí. Myslím, že někteří z nich spali.

Po ráno je Tarangire Wildlife Lodge okouzlující: všude plno ptáků (díky ptačím napajedlům), mezi stany pobíhá dikdik, dole v údolí se popásají impaly a vodušky. A k tomu ještě ti sloni!
Pták na téhle fotce je turako bělobřichý (anglicky White-bellied go-away Bird).


Když jsme šli ze snídaně, tři sloni se pásli přímo v táboře, pár kroků vedle cesty. Lidi nemohli na snídani, my nemohli do bungalovu. Popravdě se nám ani nechtělo.
Pozorovali jsme slony u cesty a zbytek stáda kus za bazénem. Fotil jsem jako o život, měli jsme walking safari přímo v táboře!
 Nakonec lidi z lodge slony tleskáním odehnali, stádo popošlo a my jsme mohli projít.
Ještě musím zaznamenat, že se Majdě ztratil Neposeda, malý plyšový lemur. Asi jí vypadl z brašny. Bylo mi jí moc líto, večer to obrečela. Ještě se musíme podívat k Dicksonovi do auta.

středa 27. února 2013

První safari v Tarangire

Cesta do Tarangire proběhla bez problémů. Někdy kolem 14:00 jsme poobědvali u brány. Hned za branou jsme viděli pár impal, zeber a pakoňů, ale celkem daleko. Jeli jsme přes Little Serengeti k Matete Picnic Point, místu, kde jsme před rokem pozorovali celké sloní stádo. Teď tu nebylo nic. Jen dole u řeky voduška a pár volavek a v dálce skupinka aut, která cosi pozorovala.
Dickson vysílačkou zjistil, že tam mají gepardy a lvy. Opustili jsme Matete Picnic Point a vyrazili k řece. Přejeli jsme po mostě a zatočili podél břehu k východu. O kus dál jsme viděli tři žirafy: u řeky dvě samice a hned u cesty samce.
Dojeli jsme k čekajícím autům. Za řekou jsme zahlédli geparda a pár lvů, ale hodně daleko. O kus dál se páslo stádečko impal.
Vyjeli jsme na kopec. Všimli jsme si, že lvi přebrodili řeku a mohli by jít směrem k nám. Dickson zastavil auto - a opravdu, za chvíli jsme uviděli lvici, jak pomalu vystupuje do kopce naším směrem. Bylo to jako na objednávku: lvice vylezla až k nám a prošla pár metrů za naším autem!
Po chvíli se objevila dvě odrostlá lvíčata a za nimi ještě dospělá lvice s obojkem na krku. Všechny tři šly po stopě první lvice a my jsme je měli doslova na dosah ruky. Marcelka se až krčila v autě, měla z lvice respekt.
Lvi zmizeli na kopci a my se vydali dál. Zahlédli jsme na druhém břehu skupinku slonů. V Tarangire je docela hodně vody, Dickson se trochu bál brodu, ale nakonec jsme úspěšně přebrodili. Viděli jsme jednoho slona docela zblízka, u řeky se popásal na keři.
Zatáhlo se a začalo lehce pršet, ale stále nás ozařovaly paprsky nízkého slunce. Bylo asi 17:00. Jeli jsme směrem k lodgi. Narazili jsme na skupinku impal a vodušek, krásně nasvícených přes kapky deště.
Ubytovali jsme se v Tarangire Safari Lodge v pohodlných bungalovech. jsou na druhé straně lodge. Cestou k bungalovu jsme prošli tlupou paviánů, která protahovala přes lodge. Máme výhled do údolí, kde se pasou vodušky a impaly.
Před večeří jsme se osvěžili v bazénu. Udělalo nám to moc dobře.
 
Nechal jsem si vyprat pár věcí. Triko je za dolar a spodní prádlo za dva.

Den 2 - GPS track - Tarangire



Arusha, brýle a cesta do Tarangire, středa 27.2.2013

Ráno jsme vyrazili z Ngurdoto Lodge do Arushe. Jeli jsme pro Davidův batoh ztracený na letišti. Naštěstí batoh bez problémů dorazil do kanceláře Precision Air v centru Arushe.
Připadal jsem si v Arushe jako doma. Výměna peněz, ti stejní prodavači map, zastávka u supermarketu - všechno bylo stejné jako na podzim 2011. Jen Honza Plíva nám chyběl.
Chtěl jsem si v supermarketu koupit sluneční brýle, protože ty z Česka nepřežily cestu letadlem v ledvince. Dickson mě úplně uzemnil, když v autě vytáhl moje staré brýle se zebřím vzorem, které jsem si koupil v Seroneře v roce 2011 a pak jsem je zapomněl u Dicksona v autě! Honza s Davidem se mi tenkrát pošklebovali, že to jsou dámské brýle, ale mě to bylo jedno, protože se mi líbilo to zebrování. Rok a čtvrt je Dickson vozil s sebou!
Bohužel staré brýle nebyly moc na koukání, protože už tenkrát byly docela poškrabané. Koupil jsem si v Arushe nové od pouličního prodavače a ty staré si vezmu s sebou domů na památku.

Chtěl jsem po Dicksonovi, aby nás vzal k Askari Monumentu. Četl jsem o něm, měl to být pomník tanzanských bojovníků z II. světové války, kteří bojovali v řadách Němců proti Angličanům v Keni. Tam, kde měl být památník, jsme nic nenašli. Na tom náměstíčku s kruháčem je dnes pomník nezávislost Tanzanie. Ten Askari měl podle mé mapy být hned vedle, ale není tam, nebo jsme ho neviděli.

úterý 26. února 2013

Odpolední safari, Arusha National park

Po návratu k čekajícímu Dicksonovi jsme vyrazili autem k Lake Momela Ndogo. Cestou jsme viděli pár dikdiků, velkou skupinu vodušek (laní) a naprosto úchvatnou skupinku zeber a žiraf. Splnil jsem si jeden sen vyfotit zebry a žirafy na jedné fotce.
U Momela Lake nebylo k vidění nic moc. Jen jeden hroch a v dálce spousta vodních ptáků úplně mimo dosah. Jezer je tu několik vedle sebe, my jsme přijeli jen k jednomu z nich.
Začinalo lehce pršet a my jsme radši vyrazili dál. Chtěli jsme vidět proslulý kráter Ngurdoto, kterému se ještě v osmdesátých letech dvacátého století přezdívalo Little Ngorongoro a žili tam nosorožci.
Cestou jsme viděli krásnou rodinku kočkodanů diadémových. Byli neuvěřitelně akční, skákali z větve na větev, škoda že to nešlo moc natočit.
O kus dál jsme viděli skupinku gueréz běloocasých. Z těch měla velikou radost Majda. Něco jsem natočil a nafotil, ale nebylo moc dobré světlo.
Kráter Ngurdoto vypadá moc pěkně, opravdu připomíná Ngorongoro, ale zvěře tam moc není. Velkou část plochy zabírá bažina zarostlá papyrusem. Bylbych tu čekal slony, ale byla tam jen skupinka buvolů.
Jsme hrozně unavení, po dvou mizerných nocích se potřebujeme pořádně dospat. Jsem moc pyšný na Majdu, jak to skvěle zvládá. Je dobře, že se jí tu líbí.

Pěší safari, Arusha National Park

U Momela Gate jsme zastavili a dali si oběd z lunchboxu. Pak jsme vyrazili na pěší safari.provázela nás rangerka jménem Zara. Měla sice kvér a stejnokroj, ale ruce měla ověšené stříbrnými prsteny a vlasy spletené do drobných copánků.

Vyrazili jsme na krátký okruh přes Momela Swamp. trvalo to hodinu a půl, ale šli jsme vysloveně pole-pole. Kousek před námi šly další dvě skupiny, úplně jako na českých zámcích.
V bažíně (celkem suché) se páslo stádo buvolů. Byli jsme od nich na sto metrů. Povedlo se mi natočit honičku dvou buvolích samců.
Došli jsme až k vodopád Tululusia Falls, který padá z výšky možná deseti patnácti petrů v sopečné proláklině.
A propos, sopka: celou cestu k vodopádu jsme měli krásný výhled na úbočí Mount Meru, zarostlé hustým pralesem. Podle Zary se právě vysoko na svazích Mount Meru vyskytují sloni. My dnes žádného neviděli.
Cestou od vodopádu jsme viděli pár paviánů, dvě rodiny prasat bradavičnatých a laň lesoně pestrého (anglicky bushbuck). Zara zjevně nechápala naše nadšené výkřiky nad prasaty bradavičnatými a ptala se nás, jestli tam nechceme rovnou přenocovat.

První safari - Arusha National Park, Ngurdoto lodge, 18:00

Vrátili jsme se z prvního safari v NP Arusha. Hodně se to povedlo. Ale popořadě: Po přesunu z letiště nám změnili lodge. Namísto Meru View bydlíme v Ngurdoto Lodge, která je hned vedle. Lodge je moc pěkná, jen bazén se nám nezdál moc důvěryhodný.
Přivítali jsme se s Dicksonem. Už nenosí opasek s Obamou, má safari dres Tanzanian Experience. Vyprávěl, že měl v létě úraz - zlomil si nohu, když upadl při vystupování z auta.
Trošku jsme debatovali, zda máme v ceně i pěší safari v NP Arusha, ale nakonec to vyšlo. Park začíná pár set metrů od lodge. Je hodně zarostlý lesem a vysokým bušem. na první větší planině jsme viděli pár zeber, buvoly a žirafy, ale na focení moc daleko.
 Cestou k Momela Gate jsme viděli pár kočkodanů diadémových (Blue Monkey), tady se chovaly mnohem aktivněji než předloni na Lake Manyara. Jen letmo jsme zahlédli dva exempláře malé rezavé antilopky o trošku větší než dikdik, které rychle zmizely v lese. Bohužel jsem jí nestihl vyfotit. Dickson tvrdil, že to byl red duiker. po návratu jsem dohledal, že se česky jmenuje chocholatka červená, případně chocholatka křovinná.

Den 1, GPS Track



Přílet do Tanzanie, 12:00

Na letišti Kilimanjaro International Airport všechno klaplo, až na Davidův batoh, který se zapomněl nejspíš někde v Nairobi. Překvapivě nechyběl ten batoh, který jsme viděli včera v Nairobi jezdit na pásu.

Přelet do Kili, 8:45

Pdstartovail jsme a vzlétli nad mraky. Vidíme Kilimanjaro! Vrcholek je krásně vidět, vystupuje vysoko nad oblačnost.
Z letadla jsme viděli i Mount Meru. Bohužel na fotce překáží list vrtule. Foťák je rychlejší než lidské oko, očima jsme vrtuli neviděli.

O byrokracii a džusu, v letadle do Kili, 8:15

Tak už sedíme v letadle Precision Air směr Kilimanjaro International Airport. Je to malý vrtulák. Mám pocit, že jsem v zavazadlovém prostoru zahlédl svůj batoh zabalený v modré igelitové fólii. Díky neplánovanému noclehu v Nairobi jsme s Majdou spotřebovali náhradní čisté prádlo, tak bych už rád měl jistotu, že naše věci dorazily v pořádku.
Byl to včera zajímavý zážitek: opět náraz na africkou realitu - byrokracie (za posledních dvanáct hodin jsem vyplňoval svoje jméno do třech různých formulářů, Majdino dvakrát), na evropské poměry přebytek personálu, klídek (Hakuna Matata) a zároveň chaos, provázený úsměvy a dobrou náladou. Chvilkami jsem se musel v duchu smát, když jsem při jednání s letištními zaměstnanci položil nějakou triviální otázku, na kterou dotyčný reagoval tak, že beze slova přiložil mobil k uchu a začal kamsi telefonovat. Nicméně i přes tem zmatek se všechno v dobré obrátilo, my jsme se vyspali a teď už jsme na cestě do Tanzanie.
Ještě musím zmínit luxusní hotelovou snídani, kterou jsme dostal patnáct minut před otevřením restaurace (v 5:45). Taklový výběr všech možných jídel, ovoce, pečiva, ryb, studeného i teplého bufetu jsem v Evropě snad nikdy nezažil. Jen různých druhů džusů tam bylo snad deset druhů, vše čerstvě lisované. Při popíjení skvělého pomerančového džusu jsem si vzpomněl na ten džus z automatu, na tu hrůzu z prášku, kterou vydávají za džus v hotelu Park Inn v Praze, a musím se za naši skvělou civilizaci stydět. na všem šetříme, všechno šidíme, všechno cost-effective, osmdesátiprocentní kvalita podle Paretova pravidla, a už ani neumíme pořádný džus.
To samé snídaně. Tady jsem měl pravého uzeného lososa s kapary. V Praze podávají sledě obarvené na červeno.
Abych byl úplně spravedlivý: tady jsme my ti bohatí, ta luxusní klientela. V Praze do těch opravdu drahých luxusních hotelů nechodím, tady to za mě zaplatila společnost KLM.

Letiště Nairobi, 26.2.2013, 7:50

Touhle dobou jsme měli vstávat v meru View Lodge v Tanzanii. Místo toho sedíme na letišti v Nairobi. To je docela pech.
Včera jsme přistáli ve 21:30. Let do Kilimanjaro International Airport měl odlétat ve 22:00. Byli bychom to stihli, ale u gate na letiště nás odchytla pracovnice Kenyan Airways a dala nám letenky na další den (dnes) v 8:30 s tím, že naše letadlo už odletělo. Ptal jsem se, jak mohlo odletět, když  má letět až za půl hodiny - někam telefonovala a pak nám řekla, že naše místa už prodali ("aircraft was oversold") a musíme spát v Nairobi.
Následovala dvouhodinová anabáze s letenkou pro Marcelku (pro ní ji černoška neměla), vyřizování keňských víz (naštěstí za nás KLM zaplatila poplatek), fronta u přepážky na vyřizování hotelů a ztracených zavazadel (Marcelka byla na nervy, když viděla svůj batoh kroužit po pásu se zavazadly vystupujícími v Nairobi), čekání na chlapa od KLM (aby nás naložil do taxíku), čekání na shuttle bus, transport do hotelu Intercontinental, čekání na recepci (recepční se logicky ptala, jestli máme od KLM nějaký papír - nic jsme neměli, tak zase volala chlapovi od KLM).

O půlnoci místního času jsme konečně leželi v luxusních postelích hotelu Nairobi Intercontinental. Jen co mi zaklapla víka, zabzučel mobil se SMS od babičky Lenky, která chtěla vědět, co je s námi. Napsal jsem jí jen, že jsme OK a že tu je půlnoc. Opravdu jsem neměl sílu na detailní popis  situace a taky jsem jí nechtěl zbytečně nervovat.

pondělí 25. února 2013

Večeře v letadle, 20:00

Povečeřeli jsme. Recept na salát: kuskus, černé olivy, salát, mrkev na malé kostičky a sušená rajčata. Delikátní!

Nad Súdánem, 19:35

Jsme nad Jižním Súdánem. Palubní mapa už Jižní Súdán zobrazuje jako samostatný stát. Do Nairobi zbývá hodina a tři čtvrtě. To nejhorší už máme za sebou. Za oknem zapadlo slunce a obzor zahořel oranžovou. U nás doma jsou takové západy slunce párkrát za rok, tady celkem pravidelně.

Před chvilkou jsme asi přelétli Nil, ale nebylo nic vidět. Sicílii jsme nakonec obletěli a v zálivy Velká Syrta jsme vletěli nad Libyii. Myslím, že nad Egyptem jsme ani nebyli, přes Libyii jsme letěli na jihovýchod rovnou do Súdánu. Z pouště jsme neviděli nic moc, napřed byl opar a pak jsme zatáhli okno kvůli prudkému slunci. Mám už africkou náladu.

Oběd nad Francií, 15:05

Jsme nad francouzskými alpami. Máme hlad, kvůli zpoždění v Amsterodamu se zpozdil i náš oběd. Ale z kuchyňky už něco voní.
Ukazuje to, že poletíme přes Korsiku, Sardinii, Sicílii a Libyi. Apeninskému poloostrovu se vyhneme.

Nad Lotrinskem, 14:35 východoafrického času

Jsme nad Lotrinskem. Podle flight trackeru máme 6508 km do Nairobi a letíme rychlostí 935 km/h. Venku je -54°C.

Amsterodam, 25.2.2013, 12:00

Tak konečně jsme odstartovali do Afriky! Máme hodinu a půl zpoždění kvůli výpadku počítačové sítě řídící letový provoz nad Německem. Za vším hledej IT!

V Nairobi budeme mít asi trochu honičku, protože zatím nemáme palubní lístky. V Praze nám je vystavili jen do Nairobi.
Letíme Boeingem 747-400 Jumbo Jet. Je to opravdu pohoda, letadlo je obrovské, sedíme u okna a máme sami pro sebe tři sedadla.

Protože nad Německem pořád nejde řízení letového provozu, poletíme přes Francii a Itálii. Jsem zvědav, co bude během letu vidět. Ráno jsme při letu z Prahy viděli nad mraky duhu. Jsem zvědav, jestli to vyjde na fotce.

Kvůli změně trasy jsme museli dotankovat palivo, protože je to o něco delší. To nás zase zdrželo :-(. Podle palubního počítače máme v Nairobi být kolem 21:30. Budeme mít jen půl hodiny na přestup. To není mnoho.
Přeřídil jsem si hodinky na čas v Keni a Tanzanii. Překvapilo mě, že Nairobi je zhruba na poledníku Moskvy - o dvě hodiny od nás (teď v zimě).

neděle 24. února 2013

Letiště Václava Havla, hotel Courtyard Marriot, 24.2.2013, 20:15

Zahajuji tenhle deník z naší africké cesty do národních parků severní Tanzanie. Sedím na posteli v hotelu na letišti v Praze a těším se na zítřejší let. Vedle mě sedí Majda, která je hlavní příčinou, proč se po roce a čtvrt vracím znovu do severní Tanzanie.
Před rokem a čtvrt, na konci října 2011. jsem navšívil Tanzanii poprvé. Jeli jsme s Honzou Plívou a Davidem Kůsem, navštívili jsme Tarangire, Serengeti, Ngorongoro, lake Eyasi a Lake Manyara.
Tentokrát je trasa mírně pozměněna. Vypustil jsem Lake Eyasi a přidal Arusha National Park a oblast Lake Ndutu na hranici Ngorongora a Serengeti. Tam jsem ještě nebyl a moc se tam těším: mělo by to být zase něco trošku jiného.
Být to na mě, asi bych nejel znovu do Tanzanie na ta stejná místa. Zkusil bych pravděpodobně Keňu,namibii anebo jižní Afriku. Ale Majdu uchvátilo Ngorongoro, a protože udělala úspěšné přijímačky na církevní gymnázium, chtěl jsem jí ten zážitek dopřát.
Přijdu si už jako zkušený africký cestovatel (ha ha, po jedné cestě), ale je pravda, že na tuhle cestu jedu lépe připraven. vezu méně oblečení (všude tam lze prát), dvě videokamery (starou pro jistotu a novou s vychytaným stabilizátorem) a budíka, abychom zítra nezaspali.
Do Prahy nás odvezl Míša (táta s mámou jsou v Konstantinových Lázních). Lídu jsem dnes ráno vezl na chirurgii zrentgenovat koleno, které si včera narazila na bruslích. Ráno si ani nebyla schopná oblíct ponožku, cítíl jsem se provinile, že si odjedu a nechám doma ženu, která skoro nemůže chodit, ale David Livingstone taky nechal doma starou se souchotinami, a navíc Lídě ta noha do odpoledne splaskla.
Mám obavu, jak se nám podaří usnout a jak se nám podaří ráno vstát. Budík je nařízený na 4:40, snad to bude v pohodě.
Ještě pár slov o cestě: jedeme opět se Stella Travel, ve čtyřech. Kromě mě a Majdy jede ještě David Kůs a jeho přítelkyně Marcelka Turková. Jsem zvědav, jak to bude pasovat dohromady.
Poletíme přes Amsterodam a Nairobi na Kilimanjaro Airport. Zítra už budeme usínat jen kousek od Arusha National Park!
Máme v plánu: Arusha NP (dvě noci - jeden den), Tarangire (dva dny - dvě noci), Lake Ndutu (jednu noc), Sopa Lodge v Serengeti (dvě noci), Ngorongoro (jedna noc) a cestou na letiště ještě Lake Manyara. Je toho hodně. Těším se moc! Hlavně musím fotit a točit.