Přejezd vysočiny Ngorongoro, 1.3.2013

Dnes ráno jsme se rozloučili s Tarangire. Cestou k bráně jsme ještě udělali malý okruh na srázu nad řekou. Viděil jsme pěkné sloní stádo s velkými samci, stádo buvolů a pár žiraf. Letos je vůbec vidět velká spousta žiraf.

Těsně před branou do Tarangire jsme pozorovali hejno čápů marabu a supů hodujících na mrtvole impaly. Napřed se cpali dva velcí supi královští (lappet-faced vulture) a tlupa menších supů afrických (white-backed vulture) uctivě čekala opodál. Pak supi královští poodlétli a malí se vrhli na mršinu. Kolem se procházelo pár čápů marabu a tu a tam si zobli. Supi afričtí ale měli smůlu, za chvíli se párek supů královských vrátil a malí museli vyklidit pole.

Cestou na Ngorongoro jsme se zastavili ve starém známem shopu se suvenýry ve Mto Wa Mbu. Vsadil bych se, že od roku 2011 tam na těch soškách neutírali prach.
Povedla se mi nepříjemná věc. Zakopl jsem o zvýšený práh do shopu a ukopl si palec. Hodně mě to otrávilo. Musím teď chodit v sandálech s flastrem na palci.
Zastavili jsme u vyhlídky na Lake Manyara  na srázu Velké příkopové propadliny. Okamžitě se na nás sesypali prodavači masajských šmuků ("Real ivory from the national park, papa"). Jeden z prodavačů nám naskočil na auto a nechtěl se pustit, dokud si něco nekoupíme. Nakonec jsme nakoupili hrst šmuků za pět dolarů a Majdě na krk zaručeně pravý lví zub z nějaké hovězí kosti.
Udělali jsme zastávku v souvenir shopu nahoře na srázu Velké příkopové propadliny cestou do Karatu (podle mapy by se to místo mohlo jmenovat Kilima Moja, ale bez záruky - je to kousek od místa, kde jsme v roce 2011 odbočovali z hlavní silnice ke Kirurumu Tented Camp). Ten druhý shop byl výrazně lepší než ten ve Mto Wa Mbu. Nakoupíme tu, až se budeme vracet.
U brány do Ngorongoro jsme potkali sympatickou paní ze Slovenska, která nás vyfotila.

David si tu koupil trojnohou masajskou stoličku z kraví kůže.

Vyjeli jsme nahoru na hřeben kráteru Ngorongoro. Dole pod námi pluly nad planinou cáry mraků.

Na té nejlepší vyhlídce hned u křižovatky se bohužel staví vyhlídová plošina se zábradlím, to lešení ta dost hyzdí výhled.

Udělali jsme povinnou zastávku u Grzimkova pomníku. Na Picnic Site o kus dál jsme se naobědvali.
Náš oběd - tradiční Tarangire lunch box: sendvič se sýrem, sendvič se slaninou, vejce, jablko, banán, tmavý koláč a buráky na africký způsob, solené ve vnitřní hnědé slupce. K tomu mangový džus v krabičce s brčkem.

Svahy Ngorongoro jsou mnohem zelenější, než v roce 2011. Je vidět, že tu občas prší.

 

Zastavili jsme blízko brány do kráteru. Tady už šlo fotit podstatně lépe. Vyfotil jsem si znovu masajskou bomu Seneto v Malanja Depression.