Zoborožci v Lake Manyara, 5.3.

Ráno jsme posnídali v Ngorongoro Farmhouse a vydali se na poslední safari. ještě před odjezdem jsme nakoupili nějaká trička ve shopu v lodge. Celkem jsem za čtyři nebo pět trik zaplatil sto dolarů, platil jsem to v místní měně.
Cestou jsme zastavili v Karatu. Dickson potřeboval natankovat a já dokoupit poslední platíčko antibiotik. Dlužno přiznat, že mi zabírají - přes náročnou cestu se cítím lépe než za poslední tři dny.
Zastavili jsme ve dvou souvenir shopech a nakoupili dárky domů. Máme vyřezávanou masku na zeď, kabelku z perliček pro Ášu, kulaté krabičky z perličkových korálků, talíř s nosorožci, kus masajské látky, dřevěnou figurku pakoně a slona a asi dvanáct maličkých dřevěných nosorožců. Původní cena 550 tanzanských šilinků, koncová 420. Celkem dobrý deal.

Národní park Lake Manyara je v severní části opravdu malý, i s obědem jsme to zvládli za tři hodinky. Nedařilo se mi sehnat na bráně razítko do deníku, ale Dickson zařídil, že mi ho dali při výjezdu.
V lesní části parku jsme nic moc neviděli, jen pár paviánů a kočkodanů diadémových. V bushi jsme zahlédli pár impal a prase bradavičnaté.
Hodně jsme se vyřádili při focení zoborožců.

 

Zoborožec šedý (grey african hornbill)

Zoborožeckorunkatý (crowned hornbill)

Kupodivu jsme v lese viděli i zoborožce kaferského (southern ground hornbill), kterého bych čekal spíše v buši.

Rostliny v Ngorongoro Farmhouse, 4.3.2013

Udělal jsem pár fotek zajímavých rostlin. Bohužel jsem zaměřený především na faunu, rostliny mám rád, ale nevyznám se v nich. Proto ani zdaleka nejsem schopen všechno určit.

 Banánovník.

Nejsem schopen pojmenovat.

 Nejsem schopen pojmenovat.

 Kávovník

Podle Marcelky tohle byla papája, ale obávám se, že asi nemá pravdu.

Nádherná květina, bohužel ji nejsem schopen určit.

Den 7 - GPS track

Ngorongoro Farmhouse, 4.3.2013

Ngorongoro Farmhouse je kouzelná lodge vestavšná do kávové plantáže.je jen kousek od brány do Ngorongoro Conservancy Area. Z jednoho okna se díváme na kávové keříky, druhé se dívá přes údolíčko na horu Oldoinyo Oldeani. Mají tu krásnou zahradu se spoustou kytek a banánovníků. Dobře tu vaří, povečeřel jsem studené těstoviny s různými druhy sýra a pečivo.

Z návštěvy v roce 2011 jsem si pamatoval, že nám tu sýr nedávali, tak jsem Majdu předem varoval. Tentokrát jsme dostali sýr v každé lodgi a vůbec ne špatný.

Za oknem je slyšet typický večerní koncert cikád a netopýrů. To mi bude doma chybět. Věřím, že když jsem se po dvou dnech slušně najedl, že se taky slušně vyspím. Ty dvě noci v Sopa Lodge nestály za nic, bolela mě záda a i přes staženou moskytiéru se ke mně dostal komár.

 

 Náš bungalov se jmenuje Popo, to svahilsky znamená netopýr.

Fascinuje mě, jak to Majda všechno zvládá. Hodně si užívá bazény, koupe se v každé lodgi, kde je to možné.

Zítra ráno nás čeká už jen Lake Manyara a přejezd na letiště Uteklo to příliš rychle. Škoda, že jsem se nechal hloupě pokousat na nohou, škoda alergie na mouchy, škoda bolavých zad. To mi dost pokazilo zážitky z posledních dvou dní. Naštěstí to nepříjemné člověk zapomene a zůstanou jen ty přijemné zážitky.

Lví smečka v kráteru Ngorongoro, 4.3.2013

Po obědě jsme se ještě krátce projeli po kráteru. Po mostě jsme přejeli říčku Munge. Všimli jsme si pár aut o kus dál, tuším že blízko bývalé lokality německé farmy z konce 19. století. Když jsme přijeli blíž, uviděil jsme lví smečku právě po hostině nad uloveným buvolem. Buvolovi byla vidět obnažená žebra a stržená tvář. Tipl bych, že lov mohl proběhnout za úsvitum protože maso už bylo oschlé.

Lví smečka vypadala impozantně. Byli tu dva samci s černou hřívou, asi pět nebo šest lvic a dva mladí samci už s vyvinutou hřivou. Tuším, že je otcové brzy vyženou ze smečky.

Jeden z dospělých samců dřímal vedle kořisti, ale nekompromisně odehnal každého, kdo by se chtěl přiblížit.

To bylo završení naší návštěvy kráteru Ngorongoro. Opět jsme měli veliké štěstí. Viděli jsme lov hyeny, zkompletovali si Velkou Šestku spatřením nosorožců a ještě jsme viděli nádherné lvy. Jen škoda, že jsme nemohli blíž ke slonům. Rád bych byl věděl, zda mezinimi je i legendární The Boss, neuvěřitelně mohutný slon s gigantickými kly, kterého tu prodávají na pohlednicích.
Cestu z kráteru jsem prospal. Zastavili jsme se v Ngorongoro Sopa Lodge, abychom se poptali, zda nemají to antibiotikum. Doktorka v Serengeti Sopa mi dala dvě platíčka, na dobrání potřebuji tři.

Ptáci v kráteru Ngorongoro

Čáp simbil (Abdim's Stork)

Ibis posvátný (African sacred ibis)

Drop Kori, samec v toku (Kori bustard, Dickson to vyslovoval jako Kori bastard).

 

Luňák hnědý (Black kite). Obávaný zloděj jídla.

Jeřáb královský, státní symbol Ugandy. V kráteru jsme jich viděli spousty.

Nosorožci v kráteru Ngorongoro, 4.3.

Pokračovali jsme dál po dně kráteru. Čas od času se Dickson musel vsnout pod auto a přivázat neposlušný hřídel.
Projížděli jsme kolem spousty pakoní, zeber a buvolů, ale po tom, co jsme zažili včera a předevčírem v Serengeti nás pakoně a zebry přestaly vzrušovat. Zahlédli jsme pár antilop losích, ale příliš, příliš daleko na pořádnou fotku.
Pak Dickson odbočil na cestu k waterhole, kde stálo pár aut. Lidi z nich se dívali směrem k bažině Mandusi, kde se zvolna pohybovali obrovští sloní samci, o něco blíž se páslo stádo buvolů a vpravo nehnutě stáli dva býci antilopy losí.

 Všechno to bylo nejméně dvěstě metrů od nás, sloni snad půl kilometru (opravdu si nejsem jistý odhadem). Říkám Dicksonovi, ať jede dál, ale Dickson povídá: "Theris are rhinos". Majda skočila po dalekohledu a nadšeně hlásila: "Nojo, jsou tam dva nosorožci!"

O něco před stádem buvolů se pásli dva dospělí nosorožci. Mohli být podobně daleko, jako byli nosorožci při naší první návštěvě Ngorongoro v roce 2011 - asi to mají tak nastavené, že si drží distanc.
Něco jsem nafotil a natočil, ale výsledek není kdovíjaký - přece jen to bylo příliš daleko. Naštěstí se alespoň netetelil vzduch.
Jeli jsme na oběd k hippo poolu (jmenuje se to Ngoitokitok Springs).
Picnic site u hrošího jezírka se vůbec nezměnilo. Stále stejné hnusné turecké hajzly a na třicet aut. Asi nejvýraznější byla skupinka Indů, byla jich tu tři auta.

Dickson během oběda za Davidovy asistence úplně vymontoval zlobivý hřídel, takže ze čtyřkolky jsme měli přední náhon. Příšerné zvuky při jízdě zmizely a jízdní vlastnosti nám zatím postačují, Lake Manyara je na rovině a odtamtud do Arushe bude už jenom asfalt.